PARKOVÁNI u naši prodejny: odbočit z hlavní magistrály U Křižovatky, do ulice V Opletkách a hned po pravé straně možnost parkování před vraty domu naši prodejny.

1. Základní pojmy u svařování

Svařování

U všech svařovacích procesů je účelem spojit zpravidla dva až tři materiály kompaktním spojem – svarem – při působení z vnějšku dodávané energie, která překoná daný termodynamický stav látky. Dodávanou energií může být teplo ( elektrický oblouk, plamen, plasma ), plastická deformace ( tření, výbuch, kovářská činnost ) nebo radiace ( elektronové nebo iontové záření ). Při samotném svařování dochází k interakci mnoha vlivů, např. difúze, deformace, rekrystalizace, precipitace, rozpouštění a vznik nových fází, atd., jejichž existence a vývoj závisí na dané použité metodě. Po ukončení procesu svařování vzniká takový spoj, který nelze nedestruktivně rozebrat, to vše za předpokladu kvalitně provedeného svaru.

Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou - MMA

    Ačkoliv je ruční obloukové svařování obalenou elektrodou ( používaná česká zkratka ROS nebo SOE; metoda 111 podle ISO 4063 ) nejstarší metodou obloukového svařování, stále si drží nezanedbatelnou pozici v oblasti svařování zejména z důvodu své flexibility, možnosti svařování ve všech polohách, relativně snadné dostupnosti svařovacích zdrojů i přídavného materiálu. V současné době je její nasazení omezováno z důvodu nízké výkonnosti a nutnosti velmi dobré manuální zručnosti svářeče. Pro tuto metodu MMA to jsou svářečky MMA - takzvaně elektrodové svářečky.

    Výraznou inovací principu této metody je obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu ( metoda 114 podle ISO 4063 ). Místo elektrody obalenou tavidlem se používá trubičkový drát naplněný tavidlem navinutý na cívce. Tavidlo i v tomto případě zajišťuje vznik ochranné atmosféry. Jedná se o metodu FLUX - sváření pomocí trubičkového drátu pomocí MIG/MAG přenosné svářečky, česky řečeno CO2 svářečky.

    Obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře MIG,MAG

    Pod názvem se skrývá několik metod založených na stejném principu při použití různých typů svařovacích drátů a ochranných plynů:

    • plnou elektrodou v inertním plynu (zkratka MIG; metoda 131 podle ISO 4063),
    • plnou elektrodou v aktivním plynu (zkratka MAG; metoda 135 podle ISO 4063),
    • plněnou elektrodou v aktivním plynu (metoda 132 podle ISO 4063),
    • plněnou elektrodou v inertním plynu (metoda 136 podle ISO 4063).

    Metody nekladou vysoké nároky na zručnost svářeče díky automatickému podávání svařovacího drátu, disponují relativně značným výkonem odtavování ( svařování ), je s nimi možné svařování ve všech polohách, lze je použít jak v dílně, tak na montáži při dosažení zhruba srovnatelné kvality svaru. Je dostupná široká paleta ochranných plynů i přídavných materiálů. Metody lze snadno mechanizovat a robotizovat. Pro MIG/MAG metodu sváření se používají buď MIG/MAG svářečky, které mohou být i na kolečkách - podvozku nebo dnes i MIG/MAG přenosné svářečky.

    Obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu TIG ( WIG )

    Při svařování ( zkratka WIG nebo TIG; metoda 141 podle ISO 4063 ) hoří elektrický oblouk mezi netavící se wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo svarovou lázní. Jako ochranné plyny se většinou používají argon nebo hélium či jejich směsi. Netavící se elektroda se vyrábí buď z čistého wolframu nebo je legována oxidy dalších kovů. Dominantním použitím této metody svařování je svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin a korozivzdorných ocelí, mědi, bronzů, mosazi, titanu, zirkonu, molybdenu a dalších kovů s vysokou afinitou ke kyslíku. Přídavný materiál se přidává ručně, podobně jako u svařování plamenem. Metodou lze provádět velmi kvalitní svary, ale klade vysoké nároky na zručnost svářeče. Výkon odtavení je velmi nízký. Pro tuto metodu TIG/WIG se používají svářečky TIG DC pro sváření oceli a nerezi. Pro sváření hliníku, jsou to svářečky TIG AC/DC.

    Plamenové svařování

    Svařování plamenem, zastarale autogenní svařování, je historicky starší metodou než obloukové svařování. Zdrojem tepla plamenového svařování je spalování hořlavého plynu ve směsi s kyslíkem, případně vzduchem. Používají se různé hořlavé plyny pro svařování různých kovů, např.:

    • kyslíko-acetylénové svařování (metoda 311 podle ISO 4063)
    • kyslíko-propanové svařování (metoda 312 podle ISO 4063)
    • kyslíko-vodíkové svařování (metoda 313 podle ISO 4063)

    Přestože se jedná o jednu z nejlevnějších metod svařování, její význam ustupuje a v současné době se používá zejména v opravárenství, při renovacích, při klempířských a instalatérských pracích, apod.